Muž, který spolu s dalšími občany trpělivě ale nekompromisně rozporoval záměr na zdvojnásobení velkochovu prasat v Těšnovicích. Ptal se na úřadech, konzultoval s odborníky na zapáchající látky, s experty na technologie chovu, s právníky. Nenechal se odbýt frázemi o "pračkách vzduchu", chtěl vědět, jak budou účinné. Odpovědi se nedočkal. Snažil se problém prezentovat na radnici, jednal s místními politiky. Marně, s jedinou výjimkou - zastání našel u Zdravého Kroměřížska. Nastalo soudní martyrium, které skončilo naším vítězstvím. "Pokud chce investor stavět, musí prokázat účinnost opatření proti zápachu." Přístup většiny kroměřížských zastupitelů byl vystřízlivěním z představ, že všichni přece musí kopat za zájmy občanů. "Vrcholem bylo sdělení, že se jedná o soukromý problém obyvatel Těšnovic, který si máme řešit sami. Svou účastí na kandidátce chci vyjádřit podporu těm, kdo pomohli, když se k nám ostatní politici otočili zády."
