Atletický stadion Kroměříž potřebuje. Ale za co, a co vlastně máme koupit?
Atletický stadion je hodně živé místo, chodí sem děti, školy, sportovci atletického klubu, i veřejnost. Otázkou je, jak jeho budoucnost zajistit a kolik za to město zaplatí. Informace od atletů ukazují konkrétní možnosti, jak by se mohlo k rekonstrukci přistupovat. Tyto možnosti stojí za to vážně projednat.
Vlastnictví areálu je rozdělené. Pozemky někdejšího sokolského stadionu drží firmy Petra Klára, zatímco tribunu, oplocení, dráhu a budovu vlastní atletický klub. Někdy v zimě 2025–26 jsme na Radě byli neformálně seznámeni s Klárovou nabídkou: stadion nejprve opraví a potom prodá městu. Pokud si správně vybavuji, hovořilo se o cenovce okolo 80 milionů.
Na firmy pana Klára v Kroměříži narážíme opakovaně. Podnikatel v oblasti sportovních zařízení, činovník ODS. Naposledy prodal městu akcie VaKu. Podle nás je město nepotřebovalo, ale alespoň se Klára ve VaKu zbavilo a vlastnická struktura je jednodušší. Potom ho na neveřejném zastupitelstvu k územnímu plánu kdosi označil za vítěze tohoto procesu, protože si prosadil nejvýnosnější změny. Tak nějak to vidíme taky. Samotná změna je obhajitelná, horší je, že se tím město zbavilo trumfů v rukou. Což jsme už také říkali, ale je to marný, je to marný. To je teď ale vedlejší.
Nabídku stadionu – až bude opravdu a oficiálně na stole – musí město posoudit nezávisle a podle konkrétních podmínek.
Především potřebujeme vědět, co vlastně oněch zhruba 80 milionů zahrnuje. Podle informací, které máme k dispozici, je hodnota samotných pozemků podstatně nižší. Jinou hodnotu mají pozemky, jinou majetek atletického klubu a jinou budoucí rekonstrukce. Házet všechno do jedné částky nedává smysl.
Atletický klub je podle našich informací připraven jednat o převodu svého majetku na město bezplatně nebo za symbolickou částku. Součástí dohody by samozřejmě musela být záruka dalšího fungování atletiky a dlouhodobého užívání potřebného zázemí klubem.
Za rozumnější proto považujeme postup po jednotlivých krocích. Nejdříve zjistit skutečnou hodnotu pozemků a jednat o jejich ceně. Pokud se podaří dosáhnout přijatelné dohody, pozemky koupit a současně dořešit převod majetku atletického klubu.
Teprve potom by město mělo připravit vlastní projekt rekonstrukce, určit její rozsah, hledat možné dotace a stavbu standardně vysoutěžit. Klárova firma se do soutěže samozřejmě může přihlásit stejně jako kdokoliv jiný. O tom, kdo stadion opraví a za kolik, má ale rozhodnout transparentní soutěž, ne předem dohodnutý balíček.
Takový postup má ještě jednu výhodu: budeme přesně vědět, kolik platíme za pozemky a kolik za samotnou rekonstrukci. A budeme moci porovnat nabídky jednotlivých stavebních firem. Dotace mohou náklady města významně snížit, jejich získání ani výši však nelze předem považovat za jisté.
Pro odlehčení – k atletickému stadionu se váže i bizarní legenda o zakopaných penězích, spojovaná s kauzou LTO. Berte to jako místní folklor, ne doporučení, kam se večer vydat s krumpáčem. Každopádně by se teď hodily. Skutečné financování ale musíme hledat v rozpočtu, dotacích nebo případném úvěru.
Také provozní náklady si zaslouží věcné posouzení, zde ale nečekáme žádná astronomická čísla. Atletický stadion nemá energetické nároky bazénu nebo ledové plochy. Potřebuje správce, energie pro budovy a pravidelnou údržbu sportovních ploch i zázemí. Konkrétní provozní rozpočet nám ukáže, jakou každoroční zátěž by město převzalo.
Pokud bude potřeba úvěr, musíme znát také úroky a dopad splátek na ostatní investice. A říct si, jaké jsou priority města: sportovní hala, atletický stadion, druhá ledová plocha, rekonstrukce Slovanu, revitalizace Velkého náměstí, nebo něco jiného? Na všechno prostě nemáme. Právě proto je důležité hledat dostupné řešení a využít ochoty atletického klubu spolupracovat.
Stadion potřebujeme. Ale ne kupovat zajíce v pytli. Nejdřív ocenit majetek, vyjednat cenu pozemků a dohodnout se s atletickým klubem i s majitelem pozemků. Potom připravit projekt, spočítat financování a rekonstrukci normálně vysoutěžit.
Teprve na tomto základě má město rozhodnout o koupi a případném úvěru. Tiše doufáme, že zachování atletiky v Kroměříži je společný cíl všech zúčastněných.
