Castelcornův pomník
Umění může být kontroverzní, ale takto?
Plastika na počest díla biskupa nás podle střízlivého odhadu stála okolo dvou milionů korun. Ale největší problém podle mě není ani v tom, kolik stála, ani v tom, jestli se někomu líbí, nebo zda v ní já vidím spíš otep roští. Mnohem závažnější je způsob, jakým se vůbec dostala na jedno z nejkrásnějších míst Kroměříže, a také to, komu vzdává hold.
Je neuvěřitelné, že je možné město zavázat k vybudování kontroverzního pomníku a k úhradě jeho nákladů, aniž by takový záměr předem projednalo a schválilo zastupitelstvo. Bez skutečné veřejné a odborné diskuse. Bez umělecké soutěže. Bez možnosti porovnat různé návrhy a vůbec se ptát, zda právě takový pomník a právě na tomto místě chceme. Castelcornův pomník prosadil Klub UNESCO, organizace dlouhodobě podporovaná z městského rozpočtu. Realizace byla bez výběrového řízení svěřena sochaři Olivovi.
Výsledek dnes stojí u Mlýnské brány, před vstupem do zámku. Tedy v mimořádně cenném historickém prostoru, kde by podle nás měl být každý nový zásah posuzován s maximální opatrností. Místo toho zde máme mohutnou plastiku, která tomuto prostoru dominuje. Či spíše na něm parazituje. Podle nás se sem jednoduše nehodí.
A nabízejí se tři otázky:
1/ Nenašli bychom v Kroměříži lepší způsob, jak utratit dva miliony korun?
Třeba ne, ale odpovězte si sami.
2/ Jak může někdo jen tak ukrojit peníze z rozpočtu města?
Je nepochopitelné, že může dojít k přesunu prostředků v rámci jednoho odboru – z jednoho projektu (stavební práce, rekonstrukce budovy) na úplně jiný projekt (památník). Podle vedení úřadu je to formálně v pořádku, ale chceme to tak? Ne. Chceme na radnici nastavit taková pravidla, aby k něčemu podobnému už nikdy nedošlo.
3/ Koho vlastně oslavujeme?
Biskup Karel II. z Lichtensteinu-Castelcorna nepochybně patří k významným osobnostem historie Kroměříže. Po třicetileté válce se výrazně zasloužil o obnovu města a zámku, založil mimo jiné Květnou zahradu a jeho stopu v dnešní podobě Kroměříže nelze popřít. Jenže jeho historický obraz má také velmi temnou stránku. Za jeho působení probíhaly v jeho diecézi na severní Moravě tragické čarodějnické procesy, při nichž byly desítky nevinných lidí mučeny a popraveny. Jednou z nejznámějších obětí byl šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, katolický kněz, který se zastával pronásledovaných a nakonec se sám stal obětí procesů. Byl mučen a roku 1685 upálen. Role biskupa Castelcorna v Lautnerově případu a jeho postoj k probíhajícím procesům jsou důvodem, proč rozhodně nejde o historickou osobnost vhodnou k nekritické oslavě.
To neznamená vymazávat Castelcorna z historie. Naopak. Jeho význam, ale i odpovědnost mají být předmětem poctivé historické debaty.
Něco jiného je ale připomínat historii a něco jiného postavit za veřejné peníze pompézní pomník, který působí jako oslava kontroverzní osobnosti. Úctu by si přitom mnohem více zasloužili lidé, kteří se tehdejšímu bezpráví statečně postavili.
Zdravé Kroměřížsko zastává názor, že Castelcornův pomník na toto místo nepatří.
Nechceme ničit umělecké dílo ani přepisovat historii. Chceme napravit rozhodnutí, které podle nás nikdy nemělo být učiněno bez otevřené diskuse města. Za rozumné řešení považujeme nabídnout plastiku katolické církvi, která ji může umístit na některý ze svých pozemků, třeba do prostoru nádvoří vedlejšího Arcibiskupského gymnázia.
Prostor u Mlýnské brány bychom naopak vrátili tomu, co je na něm nejcennější – historické architektuře a jedinečnému pohledu na vstup do kroměřížského zámku. Třeba se to někdy povede.
Pozitivní je, že zřejmě na popud vzniklé debaty, olomoucký arcibiskup Josef Nuzík v roce 2025 oficiálně konstatoval, že Karel II. z Lichtensteinu-Castelcorna pochybil, když ustanovil komisi, která Lautnera odsoudila, a potvrdil její rozsudek smrti. Nebýt toho pomníku, je to satisfakce po 340 letech...
Ale v každém případě bychom si z celé kauzy měli vzít ještě jedno ponaučení:
O podobných zásazích do veřejného prostoru a o utrácení milionů z městského rozpočtu se musí rozhodovat transparentně a musí o nich proběhnout otevřená odborná i veřejná diskuse.
